Prostějov | Obnova vitráží Národního domu

Národní dům v Prostějově, secesní skvost architekta Jana Kotěry, byl ve 40. letech za nacistické okupace necitlivě přestavěn. Mimo jiné byla zazděna okna do divadelního sálu a světlík vstupního vestibulu. Jejich zdobné secesní vitráže nenávratně zmizely. Tato interiérová okna měla prokreslenou secesní vitrážovou výplň. V sále, respektive vestibulu, umožňovala přirozené osvětlení a dodávala prostoru velkorysý objem. Dalších osm půlkruhových oken se nacházelo v lunetách nad postranními lóžemi divadelního sálu. Obnova původních vitráží probíhala v etapách od roku 2019. Nejprve došlo v rámci rozsáhlé rekonstrukce Národního domu k obnově oken a vitrážové výplně nad balkonem divadelního sálu. Stropní oválný světlík se dočkal barevných vitrážových výplní v roce 2020. Nejčerstvěji dokončených osm vitrážových oken v lunetách je nejrozsáhlejší a nejsložitější částí této etapy dlouhodobé obnovy Národního domu. Z provozně technických důvodů nebylo možné obnovovat samotné okenní otvory, ty zůstaly zazděné. Nově vyrobené repliky okenních rámů byly osazeny do prostoru stávajících lunet. Iluzi denního světla navozují vložené led pásky, které ovládají z osvětlovací kabiny divadelní technici. Na výrobu a osazení celkem osmi vitrážových oken v hodnotě přes 1,5 mil. Kč přispěl dotací ve výši 340 tis. Kč Olomoucký kraj. Zhotovitelem, stejně jako u dříve obnovených vitráží nad balkonem divadelního sálu a ve světlíku vstupního vestibulu, byla dílna Tomáše Mitvalského z Brna.

Samotné rozhodnutí a způsob obnovy vitráží provázely výrazné komplikace. Když se celý investiční záměr připravoval, bylo rozhodnuto, že se vitrážová výplň obnovovaných světlíků pojme moderně. Nebylo totiž zcela prokazatelné, jak přesně vitráže vypadaly. Jejich navrhovaná podoba se totiž měnila od původních studií přes projektovou dokumentaci až po výsledný stav doložený na fotodokumentaci. Jelikož dobové fotografie byly pouze černobílé, nebylo možné určit původní barevnost. Také nebylo jisté, kdo původní vitráž navrhl a zhotovil. Navíc, i kdyby byly dostupné všechny potřebné informace, vždy by se jednalo o neautentickou repliku. Veškeré tyto důvody vedly k oslovení akademického malíře Jana Jemelky, který má s tvorbou moderních vitráží bohaté zkušenosti. Pan Jemelka se úkolu ujal velmi zodpovědně a představil množství kvalitních návrhů, které reflektovaly současnou podobu divadla a snažily se navázat i na secesního ducha stavby.
Moderní řešení vyvolávají vždy kontroverze, obdobná reakce se dala očekávat i v tomto případě. Tehdejší ředitelka divadla PaedDr. Jana Maršálková z tohoto důvodu podpořila nové pátrání po původní vitráži a snahu o její obnovu. Tento zásadní moment totiž rozhodl o tom, že dlouholetá obnova secesní podoby divadla (probíhá od padesátých let) může pokračovat i nadále. Nový moderní motiv vitráže by totiž předznamenal jakési konzervování současného stavu.
Začalo pátrání po sebemenší stopě původní podoby vitráže. Desítky hodin strávených hledáním na internetu, komunikací s množstvím odborníků a dlouhá bádání v archivech a muzeích vedla pouze k malému množství informací.
Podařilo se zjistit, že vitráže vyhotovila firma Umělecký závod pro malbu na skle a umělé sklenářství Jan Kryšpín Praha (faktura z 22. 11. 1907). Barevnost se dá odvodit z popisu slavného architekta Josipa Plečnika (časopis Styl z r. 1909), z dochovaných barevných studií výzdoby sálu a v neposlední řadě ze samotného přírodního motivu vitráže. Původní interiér divadla byl vyveden v jarních barvách, výrazně pestřejších a méně tlumených, než na které jsme nyní zvyklí, a pravděpodobně by moc neodpovídal současnému vkusu. Nejdůležitějším vodítkem byl ale fakt, že velmi podobné vitráže, které se nacházejí v další stavbě Jan Kotěry ze stejného období, v pražské Suchardově vile, mají stejný původ, tedy firmu Kryšpín. Žádnou jinou umělecky ani řemeslně podobnější vitráž se nepodařilo dohledat.
Digitálně upravené fotografie byly opakovaně překreslovány do výsledné podoby a následně doplněny obrazy skel vitráží ze Suchardovy vily. Vznikl komplexní dokument, v rámci kterého byla popsána příprava replik. Způsob obnovy byl úspěšně projednán a podpořen Národním památkovým ústavem a krajskou památkovou péčí. Celé snažení vyústilo v realizaci vitráží, které jsou replikou původního díla ateliéru Jana Kotěry.

• Období realizace: srpen 2019 – srpen 2023
• Iniciátor: Ing. Václav Lužný, vedoucí oddělení rozvoje Magistrátu města Prostějova
• Investor: Statutární město Prostějov
• Dotace: dotační program Památkové péče v Olomouckém kraji v roce 2023 / dotační titul Obnova kulturních památek / Olomoucký kraj
• Další partneři: PaedDr. Jana Maršálková, ředitelka Městského divadla v.v.; Ing. Antonín Zajíček, vedoucí odd. realizace MMPV; Ing. Jiří Rozehnal, 2. náměstek primátora; Ing. Petr Brückner, vedoucí Odboru rozvoje investic MMPV; Vlastimil Kupka, ORI MMPV; PhDr. Martin Krummholz, Ph.D., kurátor Muzea Stanislava Suchardy
• Autor architektonického návrhu: Ing. Václav Lužný; Ing. arch. Zdeněk Beran; Mgr. Vladislava Říhová, Ph. D.
• Projektant: CAD PROJEKT PLUS, s.r.o. - Ing. arch. Zdeněk Beran
• Realizátor: Tomáš Mitvalský, Královopolská 54, Brno
• Fotografie: Bob Pacholík (před rekonstrukcí); Václav Lužný (po rekonstrukci); SOkA (historické foto)
• Webové stránky proměny/ obce https://rozvijime.prostejov.eu/projekty/92-obnova-vitrazi-v-narodnim-dome
  Facebook proměny/ obce Rozvíjíme Prostějov_obnova vitráží
  Uveďte odkaz na video s proměnou, pokud video existuje obnova vitráží

• Olomoucký kraj
• památkový objekt

• Předchozí
• Další